„… „To je důležité, přikývl jsem. Znamená to, že není-li chyba v logice našich úvah, musíme rezervy někde promrhávat, a to nejsem na úrovni celého projektu, ale také na úrovni jednotlivých kroků. Napadá někoho něco?“
Po delší době zvedl ruku Tom: „Co když je opravdu promrháváme?“
Snažím se, aby se vždycky zapojilo co nejvíc studentů, a tak jsem tiše řekl: „Vypadá to tak. Mohl by někdo uvést příklad?“
„Úkol, co jsme měli na dnešek.“
Nechápal jsem souvislost. Zato Charlie ano: „Tom má naprostou pravdu“.
A pro ty, kterým to nedošlo, a já mezi ně patřil, to vysvětlil: „Když jsme ten úkol dostali, všichni jsme tvrdili, že dva týdny jsou na to málo. A podařilo se nám odevzdání odložit. A kolik z nás – když jsme tak ječeli, že potřebujeme víc času – přišlo domů a okamžitě začalo na úkolu pracovat? Vsadím se, že ani jeden.“ Tom přikývl.
„Studentský syndrom,“ poznamenal Brian. „Nejdřív bojuj o rezervu. A když ji dostaneš, máš dost času, tak proč se honit. A kdy si sedneš k práci? Na poslední chvíli. Taková je už lidská povaha.“
Fred se k nim přidal: „Člověk nepřijde na to, jestli jeho úkol obsahuje nějaký problém, dokud na tom nezačne dělat. A když ano, začne zběsile makat. Jenže mezitím vyplýtval rezervu, takže stejně bude hotov pozdě. Tím se vysvětluje, proč skončí tolik kroků v projektech – přes veškeré rezervy – vždycky o něco později“ …„
Úryvek převzat z knihy Kritický řetěz, E.M.Goldratt, vydáno v Praze 1999 – www.goldratt.cz
Pokud přemýšlíte o certifikaci PMP od 